Milí čtenáři. Položil jsem si dnes otázku. Proč vám píšu a proč to čtete? A nabízím odpověď. Probouzí se tím něco, co v nás spí. Probouzí se tím možnosti, které čekají na svou příležitost. Vytahuje to z nás jistý potenciál, který spočívá v tichu. A z ticha ty možnosti povstávají jako Fénixové z popela. Z ticha povstane i možnost rebelie ve vašem životě. Rebelie totiž...
Vítejte u další neděle. To takhle muž říká ženě: „Až umřu, víš, jak mám rád peníze, pohřbi mě se 100.000 Kč.“ Žena to muži slíbí. Nastane ten den. Koná se pohřeb a žena přidá úhlednou obálku do rakve. Pastor se podívá a ptá se: „To jsou peníze?“, „Ano.“ odvětí žena, „bylo to ho jeho přání, nemůžu mu lhát.“. „Jste...
Rébus život nelze vyřešit. Pokud jsem nápovědy někde přehlédl, dejte vědět. Forman řekl: „S životem se nedá dělat nic jiného, než ho žít a kecat o něm. A svou zkušenost předávat někomu jinému.“ Život se nedá řešit a už vůbec vyřešit. Troufám si říct, že ve skoro 42 jsem expert na řešení života. Jenže, kdykoliv se do toho pustím, špatně skončím....
Představte si, že pokaždé když lidem odešlete svůj email newsletter, je to, jako byste je pozvali do svého obýváku a řekli: „Dali byste si vodu a sušenku?“ Jaké je šance, že řeknou Ano? A jaké je šance, když budete čekat, až se do toho obýváku někdo pozve sám? Nebo až si sám o sušenku a vodu řekne? Malá. Kolikrát jste to...
Přišlo mi to posledně jako dobrý nápad. Psát o smutku a svobodě. A podle reakcí se vám to líbilo. Děkuji. Tak dnes ještě pokračování… Věřím, že když se spojíme s esencí a podstatou života, kterou je svoboda, nezůstává pak kámen na kameni. Je to nejvíce, kam můžete dojít. S čím se jako člověk můžete spojit. Se životem samým – s jeho svobodnou podstatou...
Prožil jsem včera smutný večer o samotě. A bylo to úžasné. Z nějakého důvodu, se my lidé uzavřeme do „svého“ života a říkáme: „Tohle je můj život, mám to tak a tak.“ Ráno si oblečeme naše oblečení a identitu a staneme se znova tím vším: „Já jsem to a to…“. Vyrazíme pak dělat všechny ty správné věci, které se dělat mají. Abychom toho...
Byla to ta chvíle, na kterou jsem čekal. Prázdninová pohoda, seděli jsme na břehu rybníka Zvůle, děti si hrály ve vodě, Alice si četla na dece… A najednou bylo naprosto jasno. Vše bylo jasné a čisté. Svět byl bez podmínek. Cokoliv v něm bylo možné. Vesmír nekonečných možností se otevřel. Je to místo, na které v evoluci čekáme. Biorobot, který nás lidstvo...
Nikdy jsem se nepovažoval za zvlášť emočního člověka. Ani jsem nad tím dříve takto nepřemýšlel. City a pocity jako slova jsem znal, ale tak dobrý… jsem muž že. :) Pak později mi pár lidí říkalo: „Co cítíš?“. Hmm… jo, dobrý. A to bylo asi tak vše. Ale když něčemu dáme pozornost, tak to začne sílit. Takže rok od...
Jak jsem psal minulý týden, emaily v pracovních dnech budou mít jiný nádech, než mé nedělní zprávy. Budou mít jeden záměr. Aby byl váš dar a talent vidět. Aby měl dopad. Abyste měli možnost pro-dávat svoji věc a to, co milujete a děláte lidem. A dělali to jednoduše, hravě a po-málu. Za to jistě a dlouhodobě. A tak začneme od základů: Co...
Email o úpadku minulou neděli měl nejvyšší reakci od vás vůbec tak za poslední rok. Dotkl se vás velmi a za to děkuji. Cítil jsem to podobně. Úpadek přináší růst. Konec nový začátek. Padáme, abychom se zvedli. Zastavujeme se, ať můžeme jít svěží zase dál. A zatím nejlepší způsob, jak jít dál spatřuji v POMALÉM MYŠLENÍ. Co to je? Je...
