Koupání ve Zvůli

Byla to ta chvíle, na kterou jsem čekal.

Prázdninová pohoda, seděli jsme na břehu rybníka Zvůle, děti si hrály ve vodě, Alice si četla na dece…

A najednou bylo naprosto jasno.

Vše bylo jasné a čisté. Svět byl bez podmínek. Cokoliv v něm bylo možné. Vesmír nekonečných možností se otevřel.

Je to místo, na které v evoluci čekáme. Biorobot, který nás lidstvo většinu času ovládá, utichne.

Podmínění věků, našich rodů, naučených vzorců, toho kdo jsme, jak se máme chovat, co je správně a co už ne, co máme a musíme, měli bychom, co přece jinak nejde a takto to v životě funguje, kdo jsem, práce vše zmizelo – a zůstalo nic.

NEKONEČNÝ POTENCIÁL MOŽNOSTÍ.

TOTÁLNÍ A ABSOLUTNÍ SVOBODA TVOŘIT.

V těchto úžasných chvílích tvoříme novou realitu. Jsme šťastní.

Vstupujeme do neznáma. Spojíme se s vědomím, s naším bytím. A jsme nic. Jen cítíme, že život je skvělý. A že můžeme cokoliv. A nemusíme vůbec nic.

Tato svoboda vám dá křídla. A vy se rozletíte. Uvidíte, že jste se uzavřeli v krabičce od sirek. Že 99,9999999% prostoru jste vůbec nevnímali. Nevěděli jste, že tam je. Vůbec vám nedošlo, že nevíte, že nevíte.

Uniklo vám, že vesmír je jedno velké nic a to nic vám dává všechny možnosti světa. Z nic můžete stvořit vše. Z nic vše vzniklo.

Tak tohle jsem během vteřiny prožil na trávníku u Zvůle a řekl jsem ženě: „Toto je místo, ke kterému možná jdeme celý život.“

Občas předtím uzavřeme, dokončíme a řekneme ne mnoha vnějším činnostem, rolím a zodpovědnostem. Podmínění našeho života odpadává a odpadává jedno za druhým.

A pak v jeden okamžik, mysl a hlava utichne, a vy jste svobodní. Volní.

V tu chvíli se můžete stát vším a kýmkoliv, nebo být ničím. A je to v naprostém pořádku. Vidíte sebe a svůj život a je vám to chvíli jedno. Protože víte, že je to jedno. To vás naplní krásnou a tvořivou silou.

Tato svoboda možností je zatím nejvíce, co jsem prožil v tomto životě.

Nevím o ničem lepším. Být a vědět, že můžete cokoliv a nemusíte vůbec nic. A přesto to bude naprosto v pořádku.

Bůh a život vás miluje a říká vám: „Ano, můžeš. Ale pokud nechceš, nemusíš. Mám tě rád, ať uděláš cokoliv.“

Tomuhle říkám sejmout všechny hříchy světa. Odevzdáte se. Vše můžete odevzdat. Všechny své hříchy a co si o nich myslíte. A víte, co na to on – život? Řekne Ano a vezme si je.

Nemusíte ke zpovědi. Nemusíte v pondělí do práce. Nemusíte se starat o děti. Ani být do konce života se svou ženou.

Stačí jen říct Ano. Každé možnosti, která vás napadne.

Že ne? Že si to nedovedete představit? Že o děti, ženy, muže a o peníze a práci se starat musíte? V pořádku… úplně v pořádku. V krabičce od sirek to tak funguje.

Ale až ji jednou pootevřete a dovnitř vstoupí světlo. Vzpomenete si.
Vzpomeňte si, kdykoliv teď z krabičky vyndáte sirku a škrtnete.

Uvidíte, že mimo krabičku leží nekonečné možnosti, které život nabízí.

To vy si volíte z menu vesmírné restaurace.
Tu krabičku jste si taky vybrali.

Tak si svou volbu užijte.
Vybíráte si ji znova a znova každý den dokola a dokola.

A až si jednou budete chtít vybrat něco jiného, uděláte to.

Zastavíte se. Dovolíte si chvíli nevědět. Být ticho.

Pak se ocitnete v novém světě – v nic a tam je uvidíte. Všechny další možnosti, které tam na vás celou tu dobu čekaly a budou na vás čekat na věky věků.

Kdybyste si je náhodou chtěli někdy vybrat…

Amen.

Ať žijí palačinky, vaše štěstí i rybník Zvůle (ten bufet napravo je boží).

– David