Na co se můžu skutečně spolehnout

Nedávno jsme s mojí ženou Alicí vyrazili na týden bez počítačů a bez mobilů. Cesta vedla přes Německo a pak k Ženevskému jezeru.

Jednou jsem tam seděl po sauně a padl mi pohled na stoleček, kde byl časopis a v tom časopise byla zpráva, která mi přišla nejdůležitější a vlastně popisující celý ten náš offline výlet.

V tom časopise byl citát: Ptáček, když sedí na stromě na větvi, nemá strach, že se větev pod ním zlomí. Ten ptáček nedůvěřuje té větvi, on důvěřuje svým vlastním křídlům.

Přišlo mi to obrazné, protože bez mobilů a počítačů jsem musel najednou důvěřovat na té cestě sám sobě. Musel jsem věci zařídit v předstihu, musel jsem si věci zorganizovat. Najednou jsem svoji pozornost musel zaměřit více do sebe.

Najednou jsem si uvědomil, že mnoho věcí chci řešit radami, pomocí někde tam venku. Že mnoho věcí v životě zařizuji tak, že je podmiňuji tím, jak věci kolem sebe kontroluji, jak chci mít bezpečí tím, že se postarám o věci, že si chci být jistý a mít jistotu, a všechno se to týká věcí kolem mě.

Zapomínám, že to jediné, na co se musím spolehnout a čemu musím důvěřovat, jsem já sám. Nakonec mohu důvěřovat jen sám sobě. Věci kolem nemohu ovlivnit, a jako ten ptáček nevěří té větvi, ale věří svým křídlům, tedy cokoli by se s tou větví stalo, on prostě odletí, i mně najednou došlo, že cokoli by se s těmi vnějšími věcmi v mém životě stalo, tak jediné, co má smysl, je, jestli já se zvednu a půjdu dál. Jestli já se o sebe dokážu postarat. Jestli uvěřím sám sobě. Jestli věřím sám sobě.

A tak nechť je tento citát a tahle zpráva i pro vás takovou jenom otázkou, čemu věříte teď vy nejvíce, na co se v životě spoléháte.

Audio