My lidé jsme šílení kolem našich cílů. Aspoň já mám bloky, kam si píšu různé cíle, úkoly, to, co se má stát. Mám ale pocit, že kolem čeho už jsme šílení méně, je dosahování těch našich cílů. A mně v nedávné době došlo pár věcí, které jsem vlastně roky a roky dělal, a zjistil jsem, že mě od těch mých cílů vzdalovaly.
Zjistil jsem totiž, že být šílení kolem toho cíle, kolem toho místa, které jsme si někam napsali, něco jsme si nakreslili, ať už je to místo, do kterého chceme zhubnout deset kilo, nebo je to čas, ve kterém chceme vydělávat sto tisíc korun měsíčně, nebo se chceme podívat na nějaké místo… k tomuhle cíli se často upneme. My k němu vzhlížíme, sníme o něm, plánujeme kolem něho. Bohužel ale jenom tahle věc k tomu, aby se ten cíl naplnil, nestačí.
Když se ohlédnu, tak vlastně jediné, co mě dovedlo k mým cílům, byly úplně jiné věci. Byla to šílenost ne jenom kolem toho cíle. Samozřejmě mít ten cíl, mít sen, mít tu vizi, vidět, co chci a kam jdu, je obrovsky důležitá věc, ale naplnit ten cíl, to je jiná hra, to je jiný proces.
A to, kolem čeho potřebujeme být šílení, když jde o naplňování a dosahování našich cílů, je být šílení kolem dalšího kroku, kolem milníků, které vedou k tomu našemu cíli. Je obrovsky důležité vidět, kam jdu, ale ve chvíli, kdy vyrazím na tu cestu, tak už se nedívám dopředu, ale dívám se víc před své nohy. Dívám se kousíček dopředu na své další kroky, kam mohu šlápnout, co musím udělat. A to je ten můj úkol. Kolem tohoto bychom měli být šílení. Měli bychom být šílení kolem toho, co je můj další krok, co jsou další dva kroky, jaké milníky jsou na cestě k mému cíli.
Mám pocit, že cíl není věc nebo místo v čase, v prostoru, ale vlastně cíl je proces. Mnohem lepší je stanovovat si cíl jako proces. Jako sousled nějakých milníků, kroků, kterým musím projít. A ani ten cíl ve chvíli, kdy k němu dojdu, vlastně sám o sobě nekončí. V podstatě ten náš sen nějakým způsobem pokračuje skrz ten náš cíl.
Obrovsky mi pomáhá uvědomit si, že to, o čem sním, po čem toužím, co je ten můj cíl, není nějaká osamocená jedna věc, ke které až dojdu, tak se něco stane, ale je to vlastně proces, kdy k tomu cíli jdu a také pokračuju skrz ten cíl dál. A ve chvíli, kdy uvidím tuhle cestu, tak se mnohem lépe a jednodušeji stanoví to, co mám na té mé cestě dál udělat, co je ten další krok.
Třeba vám tohle uvědomění pomůže i na vaší cestě, ve vašem stanovování si cílů.
JEĎTE SE MNOU NA VLNĚ
Děkuji Davide za inspirativní video.
Zjišťuji, že spousta lidí neví, co chtějí, spíše vědí, co nechtějí. Problém je ale v tom, že na to pak zaměřují svoje myšlenky a jejich podvědomí se pak zaměří na to, aby toho dosáhli. Zjistil jsem , že naše podvědomí se totiž zaměří na to, na co nejvíce myslíme a je jedno jestli to chceme nebo nechceme. Síla našeho podvědomí a nadvědomí má obrovský efekt na dosahování našich cílů.
Kam zaměříme svou mysl, to máme!
Proto se mi líbí, jak říkáte, že je dobré si představit, jak projdu tím cílem a půjdu dál. Jak budu dělat ty malé kroky, abych mohl projít tím cílem.
Napadá mě úžasná metafora: „Jednat v přítomnosti ze své vytvořené budoucnosti, která je za tím cílem.“