Král Artuš

V pátek jsem měl celkem náročný den a tak jsme si se ženou ještě večer užili procházku Brnem, večeři ve dvou a taky film: Král Artuš.

Pobavili jsme se skvěle. A nejen to.

Uviděl jsem, že v životě nemáme, co chceme a co je nám souzeno z jednoho důvodu. Že naše nesplněné sny a touhy na smrtelné posteli, mají příčinu v jedné věci.

Světe div se, je to náš strach jít životem cestou, která je nám předurčena.

A úžasné bylo vidět, že i Artuš na tom byl stejně jako většina z nás. Král Artuš legenda a hrdina představujicí symbol odvahy a velkého rytíře.

Měl strach.

Chtělo se mu vytáhnout Excalibur? Vůbec.
Chtěl použít jeho sílu, když už tušil, jakou má moc? Ne.
Chtěl být králem, když mu řekli, že se tak zrodil? Ne.

Prostě ne.

Kašlal na to. Bylo mu to jedno. Chtěl své jisté.
Chtěl se vrátit domů, k tomu co znal.
Měl svůj rozum. Měl strach.

Ani Artuš nechtěl udělat krok do neznáma.
Nechtěl následovat směr, který mu byl předurčen.
Který mu nabídl život.

(aspoň chvíli se i on bránil)

Nakonec musel téměř umřít, aby pochopil, kdo opravdu je.
Muselo jít o život jeho přátel, aby šel do akce a tasil.
Mágové mu museli ukázat, co se stane, pokud řekne ne životu, pokud odmítne svůj úkol.

Stálo ho to hodně energie pochopit, jakou moc má a co vše je v jeho rukou. Musel vidět věci, které vidět nechtěl, jít tam, kam jít nechtěl.

Aby se nakonec:
stal se králem, hrdinou a rytířem své země.

Aby nakonec udělal, co bylo třeba.
Aby nakonec řekl životu ano.
Aby stal příkladem a vzorem.
Aby následoval svůj osud.
Aby se od strachu osvobodil.
Aby byl volný a celá Anglie s ním.

Jasně, je to legenda. Příběh.

A bylo v něm i hodně srandy a legrace.
Taky lehkosti, hravosti a přirozenosti.

A poučení v uvědomění, jak sám bráním často svému osudu. Jak říkám ne jasným voláním. Jak jsem spoután strachem, že nebudu přijat, že nebudu obdivován. Strachem, co na to druzí. Strachem, že ještě není čas. Že ještě nejsem dost.

Je jen na mne, jak moc strachu podlehnu nebo se osvobodím.

Jak moc uvidím, že strach je také legenda, příběh v mé hlavě. A půjdu vlastní cestou.

A tak dnes odjíždím. Balím si kufr, svou ženu a jedeme vlakem na výlet. Postaru. Bez mobilů. Bez počítačů a ipadů. Bez Tripadvisera a Uberu. Offline. Spolu.

Uvidíme, co nám život na cestu přichystal. Napíšu v neděli, až se vrátím mezi vás. :)

Do té doby si zajděte na film Král Artuš.

A kdo se chcete se mnou potkat živě a přidat jednu tajnou ingredienci, která králi Artušovi nechyběla i do vašeho online prodeje a komunikace, čtěte a přijďte zde.

David