Děkuji, to stačí. To jsou slova moudrých, zkušených, často starších lidí, kteří něco v životě pochopili. Bohužel to nejsou vždycky slova nás všech ostatních, kteří často v životě tohle neumíme nebo nechceme nebo úplně odmítáme říct: Děkuji, to stačí.
My totiž v životě chceme především to, co nemáme. To znamená, honíme se za dalšími věcmi, za novými věcmi, za lepšími věcmi, aby toho všeho bylo víc, aby to bylo lepší, optimálnější, abychom byli chytřejší, měli lepší schopnosti, dovednosti, snažíme se vylepšovat. Jinak řečeno, nevíme, kdy máme dost.
A když nevíme, co stačí, no tak pak se často nezastavíme, jdeme přes sebe, jsme unavení, nedovolíme si odpočívat, nedovolíme si ani prožívat, protože ta naše hlava nás neustále někam táhne a nedovolí nám skutečně se spojit s tím, co chceme.
A tak vás v tomhle článku zvu k tomu, abyste si občas během dne, možná několikrát za den, možná několikrát za měsíc, položili otázku: Co skutečně potřebuji? Co mi skutečně stačí? Co je dost? Co je to mít dost? Kdy já stačím? Kdy si budu moci já sám o sobě říct, já stačím? Tak, jak jsem, jsem ok. Tak, jak je můj život, je to ok.
Moje zkušenost je, že když si tohle řeknu a odpovím si, tak zjistím, že možná můžu svůj život zjednodušit, mohu ho méně komplikovat, mohu věci v životě spíše ubrat, mohu si možná uklidit doma a vyhodit půlku věcí, které už nepotřebuju, mohu přestat dělat věci, které už mi neslouží, mohu se rozloučit s lidmi, kteří mi už neslouží. Mohu přestat dělat věci, o kterých jsem měl už dávno říct: Děkuji, to stačí.
Takže držím vám palce, abyste našli energii, odvahu a sílu říct v životě větu: Děkuji, to stačí. Abyste uměli v nejlepším přestat, protože často, když tohle dokážete, uvidíte věci, které už máte, a neztratíte to, co máte, kvůli novým věcem, kvůli dalším věcem, kvůli něčemu, po čem možná hodně toužíte a co hodně chcete, ale možná to vůbec nepotřebujete. A zjistíte to bohužel až tehdy, když tu věc máte. Ale to už možná ztratíte to, co jste měli do téhle chvíle, a to by mohlo být škoda.
Takže nechť jste s touto větou: Děkuji, to stačí, a najdete vždycky míru v životě.
Audio
JEĎTE SE MNOU NA VLNĚ
Tak tohle zamysleni me velmi oslovilo! Dekuji.
Ahoj, Davide,
tenhle článek mi teď pěkně „sednul“, děkuju za něj. Dívám se z okna maringotky na tu krásu přírody kolem a cítím tu potřebu jednoduchosti, zjednodušení toho našeho častokrát příliš složitého života. A to už jsem mnoho let pryč z velkoměsta!
Tedy děkuji, pro teď to už stačí :)
Ahoj těším se.