V tomhle článku se s vámi chci podělit o dva takové principy. My lidé s nimi jdeme životem. Tedy já rozhodně. Je to princip umožňování a princip usilování.
V tom prvém případě – umožňování – dovolíme věcem, aby se staly. Umožníme věcem, aby se staly přirozeně, aby se staly ve svém čase, aby se staly tak, jak se mají stát, a aby se odehrály svým způsobem.
Umožňování nás stojí velmi málo energie. Je to většinou takový přirozený způsob věcí, kdy nás řeka života vede svým tokem a my tou řekou plujeme a prohlížíme si věci po levé a po pravé straně a můžeme se kochat, protože jsme více unášeni tím životem.
Na druhé straně je usilování. To je místo, kde máme svoje přání, svoje touhy, chtění, svoje tužby, a pracujeme na tom, abychom je naplnili. Často dřeme, jsme hodně disciplinovaní a usilujeme a usilujeme a stojí nás to hodně energie, abychom těch věcí dosáhli.
Často těch věcí dosáhneme, abychom zjistili, že nám nedaly takové uspokojení, jaké chceme. Často dojdeme vyčerpaní do cíle a ani si neužijeme, neoslavíme ten výsledek, ten cíl, kam jsme došli. V usilování nás to stojí mnoho energie, často mnoho strachu a kontroly.
Tyto dva principy byly a jsou v mém životě velmi přítomny. Znám je oba. Znám princip, kdy usiluji, a vím, co to znamená si věci naplánovat, jít za nimi, usilovat a takzvaně je oddřít a dojít do cíle.
Znám i situace, kdy jsem věci umožnil, kdy se věci staly, kdy jsem jim vlastně jenom dovolil ke mně přijít nebo jsem spíš umožnil životu, aby ty věci zařídil tak, aby se skutečně staly.
Musím říct, že v poslední době mě obzvlášť baví princip umožňování. Přijde mi mnohem jednodušší, přirozenější pro náš život a dělá mi mnohem větší radost.
Pokud i ve vašem životě jsou tyhle dva principy přítomny, sami si odpovězte na otázku, kdy který používáte a zda jeden z nich není třeba pro nějaký dlouhodobější, šťastný a jednodušší život funkčnější.
Audio
JEĎTE SE MNOU NA VLNĚ
DĚKUJI,JSEM OBYČEJNÁ ŽENA A RÁDA BYCH ODEBÍRALA VAŠE PŘÍSPĚVKY…ZDÁ SE MI TO JAKO JEDEN Z NEJLEPŠÍCH NÁVODŮ,SE KTERÝM JSEM SE V POSLEDNÍ DOBĚ SETKALA….
Z ontologického / fenomenologického hlediska se dívám na obě slova jako pojmy (fenomény). Pokud věcem umožňujeme, aby se stali, tak přijímáme, že život se odehrává někde tam (out-there). Na druhou stranu, pokud o něco usilujeme, abychom těch věcí dosáhli, tak přijímáme, že život se odehrává někde tady (in-here). V obou případech žiji ve své iluzi reality.
Co když existuje stav „out-here“, kdy se stávám lídrem záměru, kterého chci dosáhnout a efektivně uplatňuji leadership jako své sebevyjádření bez ohledu na okolnosti?
To by mi umožňovalo usilovat nebo umožňovat v době, kdy je potřeba usilovat a umožňovat. Usilujte, když je potřeba usilovat k dosažení záměru. Umožňujte, když je potřeba umožnit dosažení záměru. Možná jen stačí být v integritě se svým způsobem bytí a jednání. V integritě s tím, co se s námi děje vnitřně (emoce, myšlenky, myšlenkové procesy, vnitřní tělesné pocity, duševní postoj). Pak je jedno, jestli usilujeme nebo umožňujeme. Žijeme vědomí život, který milujeme (Live a Life You Love).