Nedávno jsem byl se Zdeňkem Weberem a dalšími lidmi na novoroční výpravě v Jeruzalémě a Zdeněk nám všem řekl: Dívejte se, když půjdete do města, nebo si dejte nějaký čas a v ten čas se dívejte na svět očima Ježíše Krista.
Já jsem sice pokřtěný, ale nejsem křesťan, nechodím pravidelně do kostela, ale tohle místo, tahle země mě samozřejmě s křesťanstvím a s odkazem Ježíše Krista spojila. Hodně jsem nad těmito tématy rozjímal a byla tam místa, kdy jsem si tohle dopřál, kdy jsem se podíval na život očima Ježíše Krista.
Můžete si to sami někdy zkusit, jak se najednou ta situace, kterou nějak vidíte, změní jen tím, že se na ni jakoby podíváte očima někoho jiného.
Mnoho věcí kolem příběhu Ježíše je známých z Bible a mnoho věcí je také velmi pokřiveno skrz různé církve a příběhy, které se nalepily na ten myslím velmi jasný, velmi láskyplný odkaz Ježíše Krista.
A já jsem rozpoznal pár věcí, které mi přijdou velmi důležité.
Ježíš jako člověk se vydal na svoji cestu, a co je fascinující, on vlastně tu svoji cestu předpověděl. Měl tak silnou vizi a tak silný záměr, že řekl, že ho zradí, že ho ukřižují, že zemře. Přesto šel tou svojí cestou, jako by cítil tak silně to svoje poslání, že nemohl jinak. Prostě ta řeka života ho vedla přesně tím osudem, který mu byl předurčen.
Nevím, jestli je to příběh nás všech a všichni máme předurčen ten náš osud, který někdy slyšíme více, někdy méně. Ale je fascinující na jeho příběhu vidět, jak skvěle uměl tohle komunikovat a jak předurčil, co se stane. Jaká byla ta jeho vize. Za jakým účelem sem přišel a co hlásal, co byla ta jeho zpráva.
Jeho zpráva byla především, v mém vyjádření příběhu, že je možné spojit se s něčím vyšším, je možné spojit se s něčím, co nás přesahuje, a najít tam možná naprosté vysvobození z utrpení lidského života. Že to, za co on trpěl, my trpět nemusíme. Jeho ukřižování jsem nikdy v historii nerozuměl, ale došlo mi, že to jeho ukřižování v podstatě jenom znamená, že my v našem životě trpět nemusíme. To, jak Ježíš trpěl tím, že ho ukřižovali, je možná jenom taková informace pro nás, že trpět není potřeba.
Křesťané říkají, že on trpěl za nás. Ale možná je to jenom, jak já vnímám ten příběh, zpráva – my už trpět nemusíme. My jakoby rozpoznáme a můžeme vidět tu skutečnou pravdu, a to spojit se s tím, kdo skutečně jsme. Vidět, jak funguje život, jak funguje mysl, tělo, duch. Že když si ty věci spojíme, tak život najednou funguje trošku lépe. Tohle byla pro mě zpráva Ježíše Krista a tenhle odkaz jsem v Jeruzalémě viděl, mimo všech těch dalších historických souvislostí a míst samotných.
Tohle mi přijde velmi důležité. Vlastně spojit si tohle jméno, tohle velmi silné jméno, ten odkaz Ježíše s úplně obyčejnými věcmi. S tím, že milovat bližního svého je úplně ok. Že žít život v lásce, ve spojení s něčím vyšším, které buď nazýváte bohem, nebo vesmírem, nějakou inteligencí, vědomím, je to jedno, ale pokud se s tímhle spiritem spojíme, tak nám to v životě ukáže úplně nové stránky a možnosti.
Ukáže nám to, jak funguje život. Pak začneme rozpoznávat, jak funguje naše mysl. Začneme vidět, že to, co si myslíme, co říkáme, ovlivňuje naše chování, naše akce, naše kroky, a tohle potom ovlivní to, co vidíme v životě v hmotě. V životě, jaký ho skutečně žijeme, v té realitě dennodenního života.
Zjistíme, že ty věci jsou vlastně propojeny, že jsou obrovsky spojeny v jedno. A když tohle krok za krokem nějak začneme rozpoznávat, tak se nám velmi uleví. Aspoň mně se to dělo a děje.
A tohle mi pomohl si uvědomit i Ježíš Kristus. Takže byť nejsem křesťan, spíš si myslím, že mám nějakou vlastní víru, což jste nakonec slyšeli i v tomhle videu, a neberte mě za slovo, je to můj příběh, který jsem si kolem těchto věcí vytvořil, a někdy je fajn položit si otázku, jaký je váš příběh s Ježíšem Kristem, protože v naší zemi, v Evropě jsme s tímhle tématem velmi spojeni. Je tam často mnoho takových nezdravých umělých příběhů, které nás omezují, a často máme s těmito věcmi spojeny úplné nesmysly.
Takže vás zvu k tomu, abyste si našli svoji vlastní cestu možná k Ježíšovi nebo spíš k něčemu, co představoval, k té zprávě, kterou nám sem přinesl.
A ještě jednou děkuju Zdeňkovi, že mě pozval na tuhle pouť.
A zvu vás, abyste se i vy občas podívali na svůj život očima Ježíše Krista.
JEĎTE SE MNOU NA VLNĚ
Máš zajímavou zkušenost, Davide, nicméně věz, že Pán Ježíš Kristus je živý, živá bytost, s níž můžeš navázat vztah a poznávat Jej, jak sám o sobě řekl, jako tu Cestu: Pravdu, která vysvobozuje a Život – božský a věčný, jímž lze žít úplně na jiné úrovni, než té přirozené lidské, díky tomu, že On byl a je Bůh v lidském těle.
Bůh se stal člověkem, aby učinil člověka Bohem v životě a přirozenosti, nikoli však v Jeho Božství, aby byl s člověkem jedno navzájem, aby se člověk ztotožnil s Pánem Ježíšem Kristem ve smrti, vzkříšení i nanebevstoupení, aby se tak uskutečnil Boží věčný záměr, který měl Bůh s člověkem předtím, než byl svět stvořen.
Tohle je nádherný komentář o poznání něčeho s pohledem někoho jiného. Mohl bych říct, že křesťan jste, Davide. Našel jsem v Bibli větu, kterou tady napíšu svými slovy. Ježíš v ní říká, že nemusíme chodit do kostela povinně, jako stádo. Ale být s ním v myšlenkách a sami s ním promlouvat. Beze svědků, bez nutného shromažďování se. Jak je zde v článku uvedeno, některé věci jsou pokřivené, je nějak znehodnocený odkaz Ježíše Krista. Já také nechodím do kostela, ale silně cítím, že patřím ke Kristu. Obzvlášť teď, v této době. A také proto jsem napsal jeden článek na mém Blogu. Může nebo mám ten dojem, že by mohl klidně souviset s vaším textem. Přikládám odkaz.