Vodopád emocí

Nikdy jsem se nepovažoval za zvlášť emočního člověka. Ani jsem nad tím dříve takto nepřemýšlel. City a pocity jako slova jsem znal, ale tak dobrý… jsem muž že. :)

Pak později mi pár lidí říkalo: „Co cítíš?“.
Hmm… jo, dobrý. A to bylo asi tak vše.

Ale když něčemu dáme pozornost, tak to začne sílit. Takže rok od roku jsem nějak cítil více. To dobré, i to co vás štve. A poslední rok nazývám vodopád emocí. Až se usmívám, když vám to píšu. :)

Teď na ten vodopád totiž koukám.
Nejsem v něm a nepadá na mě voda…. Takže dobrý…

Vnímám to jako dobrou fázi. Říkáte Ano, je v tom síla, žijete, jen houšť… a po čase už si z toho něděláte takovou hlavu. Berete to a užíváte si.

Ale občas zapomenu a pak stojím pod vodopádem a jsem mokrý od hlavy až k patě. A voda teče, stříká to kolem. Koukám v jakém světě to žiju a jestli tak náhodou jiní lidé nežijou úplně někde jinde.

A pravda je, že žijou. V úplně jiném světě.
V tom svém. Pod svým vodopádem a se svými emocemi.

Občas máte pocit, že už to nemá řešení. Prostě Ne. Copak to nevidí, jak to má být a jak to funguje? Nevidí.

Já mám svůj svět a oni mají svůj. Moje brýle a tvoje brýle. Dokud si je nesundáme, není šance to vidět a najít cestu k sobě.

No a někdy je prostě nechcete sundat. Den nebo dva, možná roky. Ani za nic. Ne, nesudávám a hotovo.

Takto to chci, takto je to správně a přes to nejede vlak. A není to špatně ani dobře. Je to, jak to je. Jen si za to musíte převzít 100% zodpovědnost. Je to váš svět. Tak si v něm dělejte, co chcete.

A pokud vaše vidění světa bude vstupovat do jiných světů, pak to bude třeba ošetřit. Ostatní chtějí také svou svobodu. Oni mají také svou pravdu.

A tak to funguje. Každý máme svou pravdu. A tak s ní jdeme životem.

Ovšem občas je dobré si všimnout, že jsme ve svém vodopádu myšlenek a emocí. A vystoupit. Ztišit se. Nechat „tu pravdu“ chvíli ve vodopádu samotnou a jen tak si položit otázku:

„Proč se mi život takto zobrazuje? Proč se mi to děje? Co mi to má říct?“

Protože, život se fakt neděje nám.

DĚJE SE PRO NÁS. JE TU PRO NÁS. KAŽDÝ OKAMŽIK.

A když za to vezmeme 100% a extrémní zodpovědnost. Začneme svůj svět vlastnit. A pak se osvobodíme.

Najednou máme plnou moc a sílu. Věci se nám nedějí. Dějí se pro nás. My je dějeme. Všechny. Lidé kolem nás konají pro nás. Zobrazují nám vše, co právě potřebujeme. Abychom vyrostli a mohli jít dál.

Abychom si třeba všimli, že jedeme pořád dokola svým stylem. Ale co když je tam ještě vyšší stupeň. Nová úroveň. Nové možnosti. Nové způsoby jak konat a manifestovat. Jak prožívat a být v kontaktu s druhými lidmi.

Možná ano. Možná to jen vždy nevidíme. Možná je dobré aspoň občas sám sobě říct: „Co oni vidí, co já ne?“

A pak jen tak být…

Udělat si ranní kávu, sednout si na zápraží, či k oknu. Napít se a říct: „Ááách… život je skvělý.“ A pozorovat život kolem. Chvíli být a nechat přijít něco nového. Svěží myšlenku, krásný pocit… štěstí.

Říkám ano. Po vodopádu je občas dobré se osušit…

Krásnou neděli.
– David