Každý máme své tiché místo pro život. Svou posvátnou rezervaci.
Chráněný park, kam se uchýlíme, kdykoliv se svět rozbouří. Místo, kde je klid, mír a ticho. Prostor, kde můžeme dýchat, uvolnit se a být tím, kým skutečně jsme.
Můžeme mít takovou vlastní rezervaci, kam nepustíme obavy, strachy, stresy a problémy. Místo, kde můžeme jenom my. Kde nemůžou názory lidí, pomluvy, katastrofy, zášť a žárlivost. Místo, kde nemůžou pochyby, sebelítost a stěžování.
Vzácný oltář, na který si nedáme, že nejsme dost dobří, že na to nemáme, že nejsme to a ono. Ne. Do svaté rezervace takové věci nepatří.
Nepatří tám žádné světské lidské věci. Není tam pro ně důvod.
Není to fyzické místo a tak se tam ani nedostanou. Není to ani mentální místo, tak se tam nemůžou udržet žádné myšleny. Je to místo vyšší než hmota a vyšší než mysl. Je to místo pod ochranou ticha. Je to místo ducha. Místo lásky a síly.
Tiché místo pro život. Studánka života.
Toto místo existuje. Každý ho můžeme mít, hájit ho a uctívat. Napsat před něj zákaz vstupu všemu a všem. Zákaz myslet. Bytí dovoleno.
Takové místo je jako loď. Loď se nepotopí, ať je kolem vody kolik chce. Je postavena, aby plula.
Nekonečné oceány vody narážejí na loď ze všech stran. Dokud se voda nedostane dovnitř, loď je v bezpečí.
A my s ní. Dokud jsme uvnitř naší lodi, pod ochranou posvátného tichého místa, můžou se dít kolem bouře emocí, hurikány názorů a blesky situací. My jsme v suchu. Jsme uvnitř. Houpeme se, ale uvnitř je klid.
Pod vlnami vnějšího světa je ticho. Hluboké ticho oceánu. Hluboké ticho posvátného místa a naší vnitřní rezervace. Jsme pod ochranou života.
Najděte ho, všimněte si. Je tam. Ticho – posvátná rezervace, chráněné území, národní park.
Váš střed a vaše místo nejvyššího uspokojení.
Blíží se Velikonoce, to místo tepe více než kdy jindy a je aktivováno vším tím kolem.
Občas z něj vyjdu ven, ztratím se, nevím si rady, jsem zmatený. Ale…
Vy zůstaňte v bezpečí, pod ochranou. Je to bunkr nejvyšší bezpečnosti. Není síla, která by ho zničila. Je to místo nejvyšší důležitosti. Místo dobra.
Moc nám přeji toto místo. Nám všem. Z něj můžeme obnovit vše, co je pro nás důležité. Z něj můžeme zničit vše, co už nám neslouží.
Z něj můžeme cokoliv. A nemusíme nic. I tak nás bude život milovat.
Ať oceán bouří kolem, jak chce, my máme svou loď, své místo, své útočiště. Své ticho.
Krásnou neděli.
– David
JEĎTE SE MNOU NA VLNĚ