Bylo to dva roky poté, co jsem založil SmartEmailing.
Chodíval jsem do našich kanceláří na Cejlu v Brně. Sice opravený dům, ale horší čtvrt.
To ráno se mi fakt nechtělo, mrholilo, bylo chladno a ještě jsem vstával časně ráno. Něco jsem vezl do kanceláře. Nastoupil do tramvaje, stál a pozoroval lidi.
Na Cejlu jsem vystoupil, v každé ruce igelitku plnou věcí, na zádech batoh. Byla mi zima a ještě se úplně nerozednilo. Šel jsem po chodníku, táhnul s sebou ty věci a míjel lidi spěchající do práce.
Přišlo mi, že vše je špatně.
Pan podnikatel, ale připadal jsem si jak naprostý ubožák. Sice jsem měl plán v excelu, jak firma pošlape a kolik brzy vydělám, ale nic z toho nebylo. Vše šlo strašně pomalu. Přesný opak toho, co jsem chtěl. Upachtěný zaměstnanec s igelitkama, který jde do práce.
Pak jen vím, že jsem se na chvíli zastavil. Uviděl jsem celou tu scénu a sebe v ní.
A tam někde na Cejlu jsem se rozhodl, že takhle už se nikdy nechci cítit. NIKDY.
Jsou to ty okamžiky, kdy víme, že čas vypršel. Že stačilo. Že takhle už fakt ne. Někdy si je uvědomíme až zpětně, někdy si přesně pamatujeme místa, kdy jsme se rozhodli věci změnit.
Měl jsem pak takových okamžiků ještě pár. Ale tenhle z Cejlu se mnou zůstal hodně. Podpořil mě v tom vytrvat. Ne to vzdát a na firmu se vykašlat, protože to nešlape. Naopak se vrátit zpět do hry, znova nasednout na koně a jet dál.
Zbytek je historie. Odjel jsem pak do USA, narazil na Brendona, udělal Email Academy, pak Miliónové impérium…
Možná se v nějaké oblasti cítíte stejně, jako já tam s igelitkama na Cejlu. Můžu říct jedno. Díky bohu za to. Přesně tyhle okamžiky mění běh věcí.
Ať je to cokoliv, co teď potřebuje ve vašem životě změnu, udělejte to.
Neexistuje žádné univerzální správně. Dobře nebo špatně není. Je to iluze. Bůh nikdy nesoudí. Existujete jen vy a vaše rozhodnutí. Váš další krok…
Jsou chvíle, které mění běh věcí, zaběhané pořádky, boří se status quo. Pak už je vše jinak…
Mám pocit, že tenhle květen k tomu nějak zve.
Aspoň u mě ano. Těším se, co vykvete :)
Pokud teď čekáte na svá nová ANO, držím palce.
– David
PS: Zítra letím z La Jolla domů. Odvážím si dost. A opět něco jiného, než jsem čekal… ale o tom třeba příště.
JEĎTE SE MNOU NA VLNĚ