Proč neletím na Mars

Včera ráno mi přišlo téma. Jsem už 5. týden na cestách, přicházejí a odcházejí různá témata, ale tohle je se mnou silně…

Proč neletím na Mars.

Proč neletím na Mars? Nedává mi to smysl. (zatím)

Letos mi bude 40 a je tu téměř jistá šance, že se dožiju času, kde lidstvo osídlí jiné planety. Jsme blízko. Ve vizích velmi silných lidí je tento obraz a tak k němu směřujeme. Ten obraz mě ale nepřitahuje, nenásleduji ho a nejdu za ním.

Věřím, že lidstvo má nějaké předurčení. Jako celek máme smysl. Jako bytosti máme smysl. A tím smyslem není letět na Mars, ani pořídit si větší dům a více věcí, ani objevit lék na rakovinu aj.

Ne primárně. Ne že by tyto malé smysly, někdy i nesmysly, také neměly svůj význam. Mají. Vše do sebe nějak zapadá. Ale není to smysl vyšší kategorie. A jako lidé bychom měli vnímat úrovně lidského života ve správné perspektivě, všímat si různých úrovní a aspektů života.

V mém vnímání je nejvyšší kategorií nyní jiný smysl.

MÍT RADOST ZE ŽIVOTA.

Myslím si, že nejvyšším předurčením, které nám bylo jako lidstvu dáno do vínku, je možnost BÝT ŠŤASTNÍ. Všimnout si zázraků, kterými jsme od věky věků obdarováni. Všimnout si života. Všimnout si hojnosti, která každý den je a žije kolem nás. Umět chvíli pustit cíl a radovat se z cesty.

A pak můžeme hodně věcí vidět jinak:

Zemi a půdu, kterou tu máme.

Byla nám dána a my ji teď znásilňujeme a přetěžujeme, protože jí nerozumíme a tomu, jak ve skutečnosti funguje a co od nás lidí potřebuje. Svěřili jsme ji ke správě jiným, cizím lidem. Většina ani žádnou svou rodnou půdu nemá. Nemá rodné místo, které by mohli dědit naše děti. (Před rokem jsem koupil zahradu a každý měsíc cítím, jak hlubší a hlubší smysl toto rozhodnutí má.)

Voda, která stvořila život.

Tvoří nás a osvěžuje a oblažuje každý den. Kolikrát jsme jí za to poděkovali? Místo toho na ní a do průzračné pitné čisté vody každé ráno, s dovolením sereme. (Ano, existují úplně jiná dostupná řešení.) Nepečujeme a nevážíme si vody. (A ani ji ještě každý den nepijeme dost a jsme jak vysušené tresky :)

Rostliny.

Rostou jako zázrakem a díky energiím, které jsou pro nás lidi zcela zdarma – z půdy, slunce a vzduchu rostou a vyživují nás každý den.

Živočichové.

Kteří v dokonalé spolupráci ekosystému umožňují nám všem existovat a vytvářejí rovnováhu a harmonii přírody včetně člověka.

Energie.

Teplo a světlo ze slunce, které v obrovském měřítku dopadá každý den na naši planetu. Vítr, který se dává do pohybu a nese s sebou sílu.

Vzduch, které vše propojuje a dává život.

Kde jsme zapomněli nebo se odnaučili lépe vidět a přijímat s láskou a vděčností tyto nekonečné zdroje, které nemusíme ani platit, kdybychom si znovu rozpomněli a naučili se o ně efektivně pečovat.

Velmi by nás to osvobodilo a zrušilo závislost na mnohém z vnějšku,  které každý měsíc financujeme penězi za práci, které nás často ani nebaví.

Umíme si všimnout toho, co nám vesmír skrz přírodu poskytuje? A použít to pro dobro? Vzít si to s pokorou. Poděkovat a přijmout tyhle dárky, které ani nevíme, jak fungují.

Přestaňme je tolik věděcky zkoumat a ptát se jak a začněme je spíše správně používat a ptát se proč. Proč je to tu vše pro nás k dispozici? Proč nám všechna ta krása života byla dána?

Abychom ji pošlapali, zneužili, zničili a odletěli? Abychom přitom byli nešťastní a otrávení? Žili ze dne na den a vydělávali peníze, které pak vydáváme za zbytečnosti? Nemyslím si.

Proto nepoletím. Mám pocit, že je ještě dost zajímavých výzev tady na zemi. Až příliš si ještě stěžuji na život zde na zemi. Ještě jsem nevyužil vše, co mi bylo dáno. Ještě se dost neraduji ze života a z toho, čím jsem byl obdarován.

Vidím ještě nepořádek, utrpení, nemoci, hlad, strach a nefunkční a nesmyslné věci kolem sebe. Nemyslím, že je čas tyto kvality přenášet na Mars nebo kdekoliv jinde a začínat tam s nimi znova.

• Proč bych zakládal jinde další firmu, když jsem se ještě nenaučil prosperovat a být štastný v té, co mám.
• Proč bych zakládal jinde novou rodinu, když jsem se ještě nenaučil ocenit a milovat tu, co mám.
• Proč bych zakládal jinde nový rod, když zatím pošlapávám odkaz a moudrost mých předků.
• Proč bychom zakládali nový národ jinde, když zatím nejsme šťastní zde.

Věřím ve Šťastné Česko. A vím, že jsme blízko. Když si dáme čas dokončit, co jsme započali. Když budeme ještě chvíli trpěliví, objevíme nečekané. Najdeme odpovědi.

Když nebudeme spěchat, když se zastavíme, uvidíme a všimneme si. Když budeme bdělí a přítomní, pak objevíme štěstí a radost téhle chvíle. A v ten okamžik nepoletíme, zastavíme se a řekneme, ne, díky, mám dost, zůstávám…

Zůstávám. (Zatím).

– David

PS:
Znamená to, že se odvracím od technologií, výzkumu a hi-tech? Naopak, sleduju je pečlivě a náš život převrátí do 20 let naruby. Právě proto mám svou zahradu, dům, zázemí, přírodu i poslední hračky a Bitcoiny a učím se tvořit most mezi vnitřní a vnější technologií.

PS2:
Mám velmi blízko k lidem s velkými vizemi. I proto vím, že kdyby tito lidé poznali část pravdy, více spočinuli v radosti bytí a štěstí okamžiků a zázraků tady na zemi, poznali by lépe své pravé předurčení.

Tito velcí lidé by energii tvoření použili vědoměji a snad jiným směrem, užitečněji a smysluplněji. Ale vše má svůj čas. Vidím to u sebe.

Věřím, že pokud by Elon Musk prožil část skutečné radosti a prožil hodinu naplněn vnitřním štěstím, rakety pro let pryč by třeba měly jiný význam, vytvořil by ještě o dvě generace lepší Teslu, která by se ani nemusela dobíjet.

Svou velkou vizi udržitelnosti by naplňoval jinými nástroji, které by pak uviděl. Ale vše má svůj čas. A bezesporu je v mnoha oblastech velkou inspirací pro tvůrce.

Každopádně. Vše je, jak je, to je jediná jistota. Ale je krásné svobodně tvořit libovolné a nové obrazy…

Tolik můj dnešní eko soudek. Užívejte.