New York – Čeladná – Brno – Ostravice

Tak vypadal můj poslední týden:
New York – Čeladná – Brno – Ostravice.

Nepamatuji, kdy bych 2x za týden vyrazil do Ydyksebu (Beskydy). Ale je tam vskutku krásně. Po výletě za louži jsem to potřeboval.

Poslední roky si užívám cestování, a to velmi. Není cesta, kdy bych si  nepřivezl významný dárek. O jeden opakující se chci dnes podělit.

Je to dar/nedar, který jde mým životem už pár let. Je to most. Spojka. Přechod mezi světy. (Ale to krásné místo na Čeladné, kam mě žena pak pozvala se jmenovalo Meziplůtky.)

Tím mostem, myslím krásné nadšení, inspiraci, chuť, elán, ambici a svěží myšlenky, které mě obklopí a já vidím najednou věci v novém světle.

Nějak jasněji, příměji, konkrétněji a mám do nich větší chuť. Např. teď při letu do NY jsem dělal nový ceník Miowebu. (Od 10.10.)

Co mě pak napadalo každé ráno ve sprše už ani nebudu sdílet. Ne každá myšlenka je hned kompatibilní s realitou. :)

No a po této často pracovní a byznys eufórii přijde ten přechod. Je to pozitivní přechod. Uzemňující, kde všechny ty divoké a rychlé myšlenky dostanou svůj řád a jistý klid. Je to opačná strana.

Z ohnivého vnějšího světa se přepnu do niterné přítomnosti, kde si tak bublám, usmívám se a neberu to vše tak vážně. A to je vskutku úleva. Jen si tak pobývat a dotýkat se toho, kdo ve skutečnosti jsme a co je naším zdrojem a výživou. To je blahodárné. Úlevné. Přirozené.

Tentokrát mi to plně zprostředkoval Tom Kenyon. Jeho půldenní “sound performance” mě uvedla do krásného rozpoložení, spojení a posílala most vědomí mezi zdrojem a jeho projevem v lidském světě.

Dal jsem si tam v Central Parku na úžasné snídani přání. Pocítit lehkost tvoření a manifestace, jako nikdy. Ještě více umožnit, ještě více plynout, ještě více dovolit a nechat se věci dít. Umožnit, aby přišly ony ke mě, ne jen já k nim.

Tak nám to všem moc přeji. Méně úsilí a snažení. Více lehkosti a hravosti. I při těch nejdůležitější věcech nás lidí.

V ten okamžik nám číšník donesl dva muffiny. Čokoládové. Luxusní. Jako dárek, že jsme u nich byli už třetí den. Tak takhle nějak :-)

Vrátil jsem se domů a jeli jsme Meziplůtky. A na večeři, překvapení.

Z poza závěsu vykouklo osm přátel, které zorganizovala Alice a přijeli mi popřát k úterním narozeninám. Normálně mě to dojalo. Přišli oni za mou. Milé. Děkuji.

Někdy je výzvou rozhodnout, za čím přímo jít a co nechat přijít. Např. losos se zeleninou, co v sobotu na Ostravici a Gastrovicích vařil Marcel Ihnančák, jsem přijít nenechal. Šel jsem si před pódium a natáhl ruku. A klaplo to. Dostal jsem ho.

Strávil jsem pak s Klárkou zbytek víkendu na hotelu Beltine, projeli jsme se na elektrokolech, užili si ještě teplé rovnodenní dny a jen tak relaxovali, házeli pejskovi, užili si oběd u našich ve Frýdku.

A teď už Brno. A nový týden…

Přeji elán a nadšení a vždy přítomné spojení, všímavost, hluboký dech a úsměv na rtu. To nese do života vždy, dobrou kartu.

Užívejte.
David