Nemusíte nic.

Nemusíte nic. A můžete cokoliv.

Troufalé, namyšlené, nemožné? Myslím, že přesně naopak.

Naprosto osvobozující, úžasné a velkolepé.

S tou větou jsem se v roce 2012 vracel z Bali domů. Měla za následek mnoho událostí v dalších měsících i letech. Mnozí z vás jste jí byli ovlivněni.

Nemuset nic.

Člověk by skoro řekl, že to v dnešní době nejde. Jenže to je náš problém, že chceme žít všichni nad poměry. Že nevíme, kdy máme dost. A potřebujeme vydělávat peníze, abychom měli více a více, lepší a novější. Jsme chyceni do tohoto koloběhu. Aspoň my, tady u nás. 90% z nás.

Moci cokoliv.

Že každý můžeme skutečně cokoliv a že naše pravá podstata je naprostá totální velkolepost a svoboda tvořit, tohle nám dojde právě až ve chvíli, v tom záblesku, když si uvědomíme, že nemusíme vůbec nic. Že vše je už teď úplně ok.

Jakmile se osvobodím od všech myšlenek musím, měl bych, mělo by se, za nimi je nekonečná svoboda. Je tam obrovský palouk, je tam nekonečný ráj a v něm se nemusí vůbec nic.

A v ten okamžik se z toho nic stane cokoliv.

A mě vždy dojde, v tomhle místě, že život je úžasný prostor, že je to dar, že když mu to umožním a nebráním mu, zahrnuje mě úžasnými prožitky a takovým dobrodružstvím, které bych si nevymyslel ani za sto let.

Tak tohle jsem vám chtěl teď říct.
(Než si teď udělám kávu a dám si bábovku od tchýně. :)

Přidejte se ke mě. Nemusíte nic.  (aspoň hodinku, jste pro? :)

– David