Krabička od sirek

Může být užitečné si ráno všimnout, kde jsme se dnes probudili. Nemyslím po párty. Myslím, všimnout si našeho rozpoložení, naší nálady. Máme jako lidé zajímavý dar se každý den probudit jinde.

Jednou se probudíme v krabičce od sirek. Unavení, v malém tmavém prostůrku, oddělení od okolního světa, bez zájmu z naší krabičky vycházet a s někým se bavit. Naše nálada je Já a oni, Já a svět tam venku. Bývají to chvíle, kdy je vše špatně, my jsme špatně, druzí jsou špatně, náš život je špatně. 

Jiné ráno se probudíme na nekonečné planině života. Svítí slunce, jsme plní energie a chuťi poznávat. Všude prostor, čas, jsme spojení s celým světem, propojení, usmíváme se a bavíme s kýmkoliv, vše přirozené a jaksi snadné, lehké. Naše nálada je Já jsem jako oni, já jsem vše, jsem celý svět. Jsou to chvíle, kde je vše dobře, my jsme dobře, druzí jsou dobře, svět a náš život je dobře.

Vskutku zajímavé. Máte to občas? V nějaké podobě? Méně či více extrémní? Proč to ale je?

Dávám návrh. Co když nás tím evoluce života učí něco velmi důležitého. A to, jak si svůj život tvoříme. Co když si nemusíme hned myslet, že je něco špatně a není třeba s tím něco dělat.

Co když život chce, abychom si všimli něčeho velmi zajímavého. Sice se všichni chováme tak, že svět tam je pro všechny stejný, jenže nic není dále od pravdy. Svět tam, je pro každého úplně jiný.

Jednou krabička od sirek, jindy nekonečná pláň. Takže ani pro jednoho člověka není svět pořád stejný. Pořád se vše proměňuje podle toho, jak se proměňuje naše myšlení, proměňuje se naše vidění světa.
A co když přesně to, si život a bůh teď pro nás přeje. Abychom si všimli. 

1. Abychom porozuměli tomu, že my máme 100% zodpovědnost za to, jak svět vidíme a jak ho prožíváme. Včetně toho, jak prožíváme a smýšlíme o sobě a o druhých. To vše je 100% v našich rukách. Význam světa a života není tam, význam světa je v nás a tvoří ho naše mysl, paměť, minulost. Vidíme svět minulosti. 
2. Ale to, že si tvoříme význam a smysl světa ještě neznámená, že tvoříme svět samotný. Přiznejme si, že jako lidé tvoříme zlomek našich životů, i když si myslíme opak. Tělo žije, příroda žije, planeta se točí, náš osud se děje, co z toho máme skutečně pod kontrolou? V podstatě nic. I když si pořád chceme myslet, že vše.

Závěr?Co když nám naše nálady jen krásně připomínají, jakou moc v našem životě máme? Moc přemalovat si svět podle toho, jak o něm smýšlíme. Jeden den vidět krásu, druhý den peklo. Jeden člověk vidí zázrak, druhý vidí peklo. 

Náš svět je 100% tvořený uvnitř. Někdy se dokonce sami sobě divíme, co že si to tvoříme. Je to dar od boha, myslet si o životě, co chceme a to pak žít a prožívat. Tvořit si svůj svět.
A druhý závěr je přestat si myslet, že svět bez nás přestane fungovat a nebo, že my musíme dělat vůbec něco proto, aby fungoval. Jak naivní. Jak jste jako člověk aktivně přispěli k vývoji vesmíru a k tomu, že začíná jaro? 

Nijak. Děje se to. Díky bohu.

A možná je čas si všimnout, že se děje 100% věcí díky inteligenci života samého a je konečně čas si to začít užívat a k tomu máme 100% moc a možnosti. Ne s inteligencí života pořád bojovat a myslet si, že to víme lépe, než ona. Relax. Nevíme nic.

A to co víme, bych zas nebral tak vážně.

Užívejte víkend. David