Kdo nebo co je autorita?

Co je to skutečná autorita? Možná na tuhle otázku nikdy nenajdu odpověď, ale nedávno jsem slyšel jeden moc pěkný význam slova autorita od mého známého, a tak se o něj chci s vámi podělit.

Role Model

Být autoritou, být příkladem, anglicky se říká role model, pro někoho. Co to vlastně je? Co to znamená a jak se to u člověka stane, jak se to u nás lidí stane, že někteří lidé jsou pro nás přirozenou autoritou a o některé, jak se někdy říká, bychom si neopřeli ani kolo? Čím to je? Co tvoří tuhle esenci?

Slovo esence je tady velmi důležité, protože ten známý řekl, že autoritou v životě, mezi lidmi je vlastně člověk, který je autorem svého života, který jde svou vlastní, autentickou, autorskou cestou. Člověk, který tvoří svůj život, který následuje nějaké své vnitřní volání, člověk, který poslouchá sám sebe a jde po cestě, po které chce jít. Nejde po cestě, o které si přečetl, že by bylo fajn po ní jít, nebo po cestě, kterou pro něho chtějí jeho rodiče, známí nebo rodina, partner a podobně.

Naše role

Být autoritou pro druhé lidi je tak možná skutečně odrazem toho, jakými autory jsme ve svém vlastním životě. A v knize Edgara Tolleho jsem četl ještě jeden zajímavý vhled, který tuhle myšlenku myslím velmi podporuje. On říká, abychom životem šli ne jako ta role nebo jako ta nálepka, kterou si naše mysl, naše ego, na nás dala. Role – já jsem muž, jsem podnikatel, jsem manžel, jsem majitel firmy, jsem chudý, bohatý, velký, malý, jsem z Čech, jsem z Ameriky, jsem z Asie, jsem sečtělý, neznám nic, vím, nevím…

Vnímejte, že každá tahle věc nám dává nějakou roli. A my, když se životem procházíme jenom skrz naše role, tak možná zjistíme, že se vlastně nepotkáváme jako lidé, člověk s člověkem, ale potkáváme se jako role. Třeba když přijdete k doktorovi, tak najednou se spustí naše role. Já přicházím k doktorovi, jsem pacient a doktor je pan doktor. A najednou tohle už nás oba staví do nějaké role. Učitel – žák…

Naše vnitřní podstata bytí

Všimněte si někdy, jak sami reagujete, jak se chováte, co děláte v životě, co říkáte, jak mluvíte, jak se projevujete ve chvíli, kdy tam nejste za sebe, za tu vaši esenci, za tu vaši vnitřní autentickou podstatu bytí, ale jste tam za vaši roli. A myslím, že tahle role nás pak vlastně vzdaluje i od toho, abychom naším životem šli jako autoři, abychom byli tou autoritou. Protože pokud jsme jenom role, desítky rolí, desítky nálepek, desítky příběhů kolem nás, tak přestáváme být pro lidi autoritou.

Lidi zajímá ta naše podstata, náš vnitřní stav, to, kdo skutečně jsme, a tak kdykoli někam přijdete nebo se s někým bavíte nebo se koukáte na svůj život, někdy je dobré si připomenout, jak tím životem procházím. Zda jako všechny ty možné role, které si dáváme, anebo jako kdo skutečně jsem, kdo skutečně bych si přál být, kdo jsem někde tam vevnitř. A čím více se s tímhle spojíme, tak věřím, že i tím více jsme autorem našeho života a tím přirozeně autoritou pro další lidi.