Vítězství nebo prohra?

Možná ani jedno. (Nebo je vám to jedno.)

Až přejdou emoce a různé pocity lítosti a naštvání a pan prezident bude pokračovat ve svém díle, pak je čas se zastavit.

Realita kolem nás vždy jen zrcadlí naše záměry a touhy.
Vědomé i nevědomé.
To, jak volba prezidenta dopadla, je přesně to, co jako národ teď potřebujeme.

Co když po 100 letech naší republiky je přesně toto ta důležitá pecka, kterou potřebujeme právě teď.

Třeba se po ní konečně probereme.

Třeba teď konečně začneme vlastnit svůj život a začneme o něm skutečně rozhodovat. Uctíme své narození, svou rodinu, svůj rod, národ.

Třeba se konečně teď více začneme zajímat o věci veřejné.

Co volilo těch 2.8mil. lidí, kteří měli silnější záměr?

Můj názor je, že nějakou formu bezpečí, která má přijít zvenku.
Odtamtud ale ještě nikdy nic nepřišlo. Vše se rodí naším myšlením, uvnitř, v nás.

A tak, ať jsme teď vítězové nebo poražení, je to jedno.
Záleží na tom, kdo vítězí v našich životech každý den.
Naše skutečné touhy a přání nebo automatizmy a strachy?

Přeji nám všem každý den vnitřní vítězství.
Přeji nám odvahu být pánem svého života.
Přeji nám sílu být králem v našich královstvích.
(Prezidentem a hlavou své země a života.)

Pak uvidíme na hradě i jinde v životě lidi, které budeme uznávat a respektovat. Až budeme uznávat a respektovat sami sebe (i jako národ), pak to přijde.

Nezoufejte, vše se děje správně.
Jen ne každému dárku do života hned rozumíme.

– David