Vítejte v Disneylandu

Co když celý náš lidský život, do kterého jsme se narodili, a kterým teď letíme na kouli vesmírem, je ve skutečnosti obrovský zábavní park – Disneyland?

Jen jsme si toho jaksi nevšimli. Nebo nám o tom zapomněli říct…

Každý den se probouzíme v obrovském hracím parku, kde je plno zábavy, radosti a smíchu, dobrodružných i hororových prožitků, ale nevíme o tom.

Myslíme si úplně něco jiného a hlavně, chceme, aby už konečně vše bylo podle nás. A hlavně jinak, než to je.

A co když přesně tahle nekonečná snaha, to aby byly věci podle nás, tak jak my chceme, nás ve skutečnosti drží v šachu? Tlačíme sami na sebe.

No představte si, že přijdete v Disneylandu k horské dráze a začnete si stěžovat na tvar dráhy a začnete malovat na vozítko, protože se vám nelíbí jeho barva.

Nebo přijdete ke stánku se zmrzlinou a začnete se zlobit, že nemají příchuť, kterou milujete. Přijdete ke kolotoči a začnete se rozčilovat, že se to pořád točí a vám už je špatně.

Jak si asi váš pobyt tam užijete? Bude to zábava?

A neděláme to samé v našem životě každý den? Probudíme se ráno a místo radosti, že jsme zase zpět v zábavním parku, naštveme se, protože už je moc hodin, koukneme ven a to počasí nic moc, emaily v mobilu vám přejí všichni čerti, zprávy v rádiu vás zvednou ze židle, ten řidič před vámi je snad úplný debil, děti nemůžou být ani chvíli v klidu, klient si vymýšlí už snad trochu moc a ta faktura už je do prdele splatná dneska.

Náš nový den jede na plné obrátky do peklíčka.
Nic není tak, jak má být!

Nebo?

A co když je všechno tak, jak to má být?!
Jen my prostě chceme, aby to bylo jinak.

Co když fakt život a bůh nedělá chybu?
Co když je všechno přesně tak, jak to má být?

Dovedli bychom aspoň kouskem vidět, že možná je to takto v pořádku.
Jen my si myslíme, že ne?

Že 14 miliard let se to vše děje úplně samo a každý další den nám to dá novou vstupenku do života?

Co když jsme si to sami všechno vymysleli, že dnes to musíme udělat my a má to být hlavně vše jinak, než to je?!

Jsme takový miláčci v té naší snaze to vše mít pod kontrolou a tak jak my chceme a hlavně nemít to, co nechceme, že nám úplně uniklo, že jsme v zábavním parku, ale vůbec se nebavíme.

Jenom se pořád za něčím honíme a akumulujeme, abychom to u východu nakonec stejně všechno odevzdali.

Tak co kdybychom tu naši životní filosofii „špatně “ otočili na „dobře“?

Co kdybychom naši víru „takto ne“ otočili na „takto ano“?

Co kdyby od teď bylo vše boží?

Co kdyby z našeho systému odpadlo všechno to, co má být jinak a co je teď blbě? Co by tam zůstalo?

To vám můžu říct.

Zůstalo by tam štěstí a radost ze života.

Obyčejná radost a pohoda v životě. Vděčnost, že jsme další den v Disneylandu.

A s tou pohodou a radostí bychom tím parkem šli a dělali bychom, co nás zrovna napadne a bavili bychom se. Nespěchali. Užívali si a prožívali vše, co přijde a pak… dál. Prostě bychom šli dál.

Tvořili bychom, vítězili, prohrávali, točili se, jezdili nahoru i padali dolů.

Dělali bychom možná vše jako dříve, ale cítili bychom se úplně jinak. Šťastní. Protože bychom o všem jinak smýšleli.

Protože bychom si nemysleli, že je něco špatně.
Přestali bychom soudit, hodnotit a kritizovat.

Hlavně sami sebe. Přestali bychom být přísní. Na sebe.
A svět by se v našich očích rozzářil.

Kde jste se to dnes ráno probudili?
V Disneylandu vašeho života nebo v další pekelné díře?

Jisté je, že pro Disneyland nemusíte dělat nic. Ten tam je.
Pro to peklo se musíte trochu snažit.

Pokračovat každý den dál a dál, chtít víc a víc a stěžovat si a nadávat ještě jeden den. A slibuji, že do pekla dojdete.

A až se tam budete smažit tak, že už to více nepůjde, pak vám to dojde.
V tu chvíli se konečně rozjasní.

A vy uvidíte další krásnou neděli v Disneylandu.
Protože i peklo je dobře a v pořádku.

I to je boží zkratka nebe.

David