Už nechci být hodný kluk

Znáte ten pocit, studené ruce, rozhlížíte se kolem, nevíte, co máte dělat, co si myslí druzí, jak asi vypadáte, co říct, jak se zachovat. Image, hra, přetvářka, lež, neupřímnost. Shit.

Ano. Znám ten pocit. Nebyl jsem to já. Něco mě tlačilo a nemohl jsem zdánlivě nic dělat. Pak jsem potkal muže jménem Frank Kern. Jeho otevřenost, sebejistota, drzost, mužnost a energie, která z něj sálala, mě zasáhla. S každou minutou, kdy jsem toho muže poslouchal, jsem si více a více uvědomoval, že už nemůžu dále hrát hru sám se sebou. Vracím se ke svému já. K sobě. Já jsem já. Opravdové já. Sebevědomé. Upřímné.

V jakém vězení jsme všichni, kteří se chováme podle pravidel, které nastavil systém. Společnost si něco myslí a my se jí přizpůsobujeme. Pořád dokola se snažíme zapadnout do rádoby škatulek správného chování. Snažíme se být společností přijmuti, protože nepřijímáme sami sebe. Nechováme se jako my. Chováme se, jak si myslíme, že bychom se měli chovat. Ohlížíme se, hodnotíme, posuzujeme.

Jací ale chceme být? Jak chceme, aby nás znali druzí? Jako co a pro co nás lidé rozpoznají a co a pro co opravdu žijeme?

Žijeme svůj život, nebo život systému, rodičů, partnera? Stop. Zastavme se. Dnes se můžeme svobodně rozhodnout, kdo chceme být. Kdo opravdu jsme. Jak se opravdu chceme chovat, co opravdu chceme říkat, co si opravdu chceme oblíkat, jak opravdu chceme vypadat sami před sebou. „Fuck them all“, kteří si myslí něco jiného.

Co si myslíte vy? Kdo jste vy? Vy právě teď. Každou vteřinu můžete být sami sebou. Od teď dále tady můžete být za sebe a projevit sebe. Nechejte ostatní poznat sebe.

Dnes, co bylo včera, je už jedno a kdo budete zítra, neřešte. Kdo jste právě teď? Co cítíte? Projevte se a buďte tady za sebe s plnou zodpovědností.

Už nejsem hodný kluk. Žiju SVŮJ ŽIVOT.

Žijte svůj život. @dk