Svět bez kritiky a stížností

Na začátku vztahu jsou nejčastější slova:
uznání, obdivu, úcty, podpory a lásky.

Na konci vztahu u rozchodu jsou nejčastější slova:
obviňování, stěžování, nezájem, nespokojenost a kritika.

Když jsem to takto nedávno slyšel, v hloubce jsem cítil, jaká je to pravda.

Najednou jsem uviděl, jak se i v mém vztahu pohybuji na přímce zleva doprava. A jestli něco neudělám, přepadnu přes pravý okraj a zřítím se ze skály.

Každý nespokojený pohled, kritické slovo, vyslovená stížnost se rozeběhne a spouští nekonečný koloběh, který končí smutně.
Často velmi velmi smutně.

Když za mnou Alice přišla s knížkou Svět bez stížností, slyšel jsem jen vnitřní tiché ano.

Někdy si člověk neumí pomoct, prostě si postěžuje, svalí na někoho nebo něco vinu a je mu zdánlivě lehčeji. Jenže jen naoko.

Dlouhodobě nás stížnosti zahubí. A tak to cítím i u sebe. Kdykoliv si stěžuji, má energie jde dolů. Cítím se hůře a myšlenky těžknou…

Což mě nebaví, vyčerpává mě to a mizí radost.

Moc si přeji mou ženu dále milovat a obdivovat.
Moc si přeji své kolegy v práci podporovat a uznávat.
Moc si přeji sám sebe nekritizovat.

A tak vyhlašuji i já SVĚT BEZ STÍŽNOSTÍ.

Nasazuji si náramek a přidávám se k už celosvětovému hnutí.
Svět bez stížností a kritiky je krásná vize a vidím, jak hluboký má smysl.

Tady se můžete přidat i vy…

– David