Respektuj a …

„Respektuj a uvidíš, co se stane…“

Respekt. = Ohled. Uznání. Úcta. Ohlížet se na něco.

Možná je umění respektovat jedno z nejvyšších umění života vůbec. Co když rozvíjením respektu získáváme to, co si sami velmi přejeme. A to je, být respektováni. Aby se druzí lidé ohlíželi na nás, či i za námi. Prostě k nám měli úctu, měli na nás ohled.

Jak se to dělá?

Ukážu na jeden aspekt, vidím ho jako významný. A to je respekt vůči sobě. Respekt vůči vůli života, která ve vás tepe. Respekt vůči tichu, intuici a jemným touhám v našich životech.

Jak jsem psal minulý týden, v hluku dní často nerespektujeme niterné touhy našich bytostí. Tedy nemáme k nim úctu. Nebereme na ně ohled.

A jak vám je, když to děláte? Nerespektujete třeba roky to, co ve vás dřímá. Životní touhy. Dávné sny. Nové nápady. Vnitřní inspiraci. Vedení intuice. Hlasy duše. Vedení života. Nevím, jak tomu říkáte. Ale vím, že to máte.

A vím, že když to pomaličku polehoučku začnete respektovat. Sebe. Své moudré a laskavé já. Ten život ve vás, kterým jste a začnete mu naslouchat, brát na něj ohled. Wow. Víte, co se stane? Uvidíte zázraky.

Ne, že se začnou dít. Ony už se dějí. Vy si jich jen nevšímáte. A když začnete respektovat sebe, začnete je všude vidět.

Hlavní zázrak spočívá v tom, že když dáte respekt a úctu svému bytí, té tiché části ve vás, jako zázrakem uvidíte tu část i u druhých a kolem sebe a začnete respektovat i další lidi a situace. Život sám.

Přestanete se tolik zlobit. Na sebe i na druhé. Protože uvidíte, že pod povrchem nespokojenosti, nerespektu a hluku je ticho, klid, nekonečný respekt života k tomu, co je.

Nejvíce utrpení, neštěstí a nespokojenosti pramení z toho, že nerespektujeme to, co je. Pořád chceme, aby bylo něco jinak. Abysme my byli jinak. Aby byli druzí jinak. Aby byl svět jinak. Nerespekt k tomu, co je. To tvoří naše utrpení.

Přece to, co teď je, je náš život. To je náš svět. Boží dílo tady na planetě zemi. A kdo v nás má troufalost říct, že tak jak to je, je to chyba, špatně, že život dělá chyby, že bůh dělá chyby?

Kdo v nás si troufá nerespektovat život takový jaký je. Kdo v nás se postaví bohu, přírodě, bytí a řekne, takto ne. NE, NE, NE, NE, NE.

Jinak.

Ale jinak je to každou vteřinu. Pro jinak my nemusíme dělat vůbec nic. Jinak nás přivedlo sem. Jinak je život sám. Pořád je něco jinak. Ať se 8 miliard lidí klidně staví na hlavu, stejně to bude za sekundu jinak.

A tak máme možnost s tím jinak pořád bojovat a trápit se tím dalším jinak, měnit ho, nadávat na něj a být zklamaní. A nebo ne.

Nebo můžeme to jinak respektovat. Prostě říct Ano, v pořádku. Dál. Respektovat to jinak, respektovat tento okamžik, respektovat sebe a tento svět takový, jaký právě je.

A z tohoto místa respektu, úcty a ohledu k tomu, že tak jak to je, je to boží, si můžete ten svět užít a dokonce si v něm tvořit cokoliv chcete.

Takovou sílu máte. Ano.
Ale nejdříve respektujte.
A až pak začněte měnit.

Protože to, jak budete věci měnit, jak se u toho budete chovat a cítit, se změní. Váš přístup se zcela změní. A to je zázrak.

Když žijete z místa respektu, k sobě, k druhým, k životu.
Pak tvoříte a vidíte zázraky.

Když žijete z místa nerespektu, k sobě, k druhým, k životu.
Pak tvoříte a trpíte u toho.

Ale vaše utrpení a špatný pocit je jen milostivá snaha života vrátit vás zpátky do hry, domů, k respektu a přijetí. Vrátit vás k tomu, abyste si všimli a uvědomili si, že jen něco ve vás nerespektuje, odporuje, bojuje.

A bude to pro nás všechny dělat až do konce věků.
Ten život, ten bůh, ta síla. Chápete?

Nikdy nás nepřestane respektovat a milovat.
Pořád nás bude vracet domů. Znovu a znovu.
Dokud si to opět neuvědomíme, dokud si opět nevšimneme.
Že už ten zázrak žijeme. Že už to dávno jsme.

Respekt je krásný klíč k životu.
Respektuj život a budeš jím respektován.
Respektuj sebe a budeš respektovat druhé.
Respektuj druhé a oni budou respektovat tebe.

Respektujte a uvidíte, co se stane.
Vím, že uvidíte zázraky všude kolem sebe.

Užijte si palačinky.

David