Láska

Je to s láskou jako se vším v tomto světě?
Že má dvě strany mince, je plná paradoxů, opačných polarit a pocitů?

Mě to vychází, že ano. Až na jednu výjimku.

Jeden chytrý muž p. Hubbard řekl, pokud chceme být šťastní, musíme se naučit prožívat vše. To podporuje moji filosofii Ano.
Nebo také přístup k životu zvaný průtokáč.

Většina „problémů života“ totiž spočívá v tom, že věci neprožijeme a nepošleme je dál. Jinými slovy místo „Ano, dál.“ říkáme něco jako „Tak tohle teda ne, to bych se na to podíval.“ A pak to řešíme.

Takže místo prožití dané věci/zážitku a posunu v životě dál (průtokáč) děláme opak (bojler).

Zabráníme prožitku, řekneme uvnitř ne, a teď se v tom ještě matláme, kritizujeme, obviňujeme a řešíme. Okolí a okolnosti. Pak druhé lidi. A nakonec ještě sami sebe.

Krásně by se nám odlehčilo, když bychom s sebou ty křivdy života už netáhli. Prožít a dál. Ano a dál.

Není to zlehčování, neúcta nebo povrchnost. Naopak.
Pokud prožijeme v přítomnosti plně vše, co je, získáváme z života jako sílu. Ochutnáváme prožitkem vůni a chuť života v jeho plnosti.

Vemte si lásku.

Může být slepá. A díky ní prožijeme občas něco nepředstavitelného. A to může být blažené i náročné.

Může být první. A díky ní se nám otevře svět vztahů ve své kráse i komplexnosti.

Může být rodičovská. A díky ní milujeme potomky naší krve a občas bychom je taky roztrhli.

Může být milenecká. A díky ní létáme v nebesích a také narážíme na tvrdou zem.

Může být partnerská. A díky ní žijeme s druhým člověkem 1, 10 i 50 let. A někdy ho už nechceme vidět ani minutu.

Jak je vidět, nic není jen černé a bílé.
Dokonce černé pro jednoho je zrovna bílé pro druhého.

Tedy proč se poutat, lpět, záviset nebo naopak odmítat a odporovat tomu, co je. Není lepší vše co je, co se děje, co cítíme a myslíme prostě prožít, užít a dál?

Za mě Ano.

Máme totiž jistotu, že přijde něco nového. Vždy.
Každou vteřinu je vše na planetě jinak.

Proč se trápit tím, co bylo před minutou. Včera. Loni. Před 25 lety?
Let it go. Let it be. Pusťme to. Nechejme to být. Pojďme dál.

Kam?

Také k lásce, která nemá dvě strany mince.
Je to láska k životu samému, je to láska BEZ PODMÍNEČNÁ. BOŽÍ.

Možná je to největší zázrak ve vesmíru. Tato láska bez podmínek.
Je to láska tichá, dávající prostor i čas.

Je potřeba obzvlášť v situacích, kdy všechny důkazy hrají proti ní.
Právě tehdy, kdy si myslíme, že máme jasnou pravdu, tu naši a ten druhý se mýlí. Nejvíce tehdy, když se druhý zlobí, je nepříjemný a mimo svou kůži.

Přesně tehdy, kde celé naše nitro křičí NE,
tak tato láska říká ANO, V POŘÁDKU.

Projevte se, klidně křičte, dělejte vše co v danou chvíli musíte, prožívejte, v pořádku. A pak…. dál.

Až se uklidníte, znova si všimnete té lásky bez podmínek, na mír a bytí v sobě.

Tahle pravá láska k životu nemá dvě strany mince.
Je to láska, která dělá ze dvou lidí dva, z různého stejné.
Jedna láska a my všichni jsme jí a v ní.

S ní totiž můžete prožít úplně cokoliv. Vše.
Vše, co se vám teď děje a co vám někdo způsobuje.
Na to vše existuje lék. Jedna Pravá Láska.

Zajistí vám zaplacení účtů, zdraví, jídlo, střechu k přespání?

Ano.

Když totiž s touto láskou půjdete za lidmi a budete s ní každý den pracovat a dávat ji, je něco co byste v tomhle světě nemohli?

A když by to třeba nestačilo a vy nakonec umřeli, tak co?
Umřete s láskou.
A to stačí.

David