Jak mít v životě konečně klid

Velkou část mého života jsem hledal jednu věc a ta věc je klid. Možná vám to přijde povědomé nebo to máte stejně. Měl jsem pocit, že už chci konečně v životě klid, že se věci dějí moc rychle, že věci nejsou tak, jak chci, že nemám to, co od života chci, že se neustále dějí věci, které jsou spíš proti mě, a já už chci konečně klid.

Asi před dvěma a půl lety jsme odjeli s Alicí na dovolenou na Bali a já jsem tenkrát věděl, že tam se musí něco stát, že na téhle měsíční dovolené musím přijít na to, jak to udělat, abych měl konečně v životě klid, že se musí stát něco velkého. Tohle byl jeden můj velký záměr, se kterým jsem vyrážel na Bali.

Prvních 14 dní probíhalo naprosto standardně. Cestovali jsme, odpočívali jsme, jedli jsme. Pak jsem onemocněl a asi tři čtyři dny jsem jenom ležel v posteli. Měl jsem pocit, že není horší dovolená než Bali, byť to měl být ráj na zemi. Před odjezdem na Bali jsem si naplánoval, že tam potom několik dní budu sám. Říkal jsem Alici: „Áji, potřebuju být tři čtyři dny sám.“

Čtrnáct dní, tři týdny jsem to odkládal, neustále jsem to posouval a posouval a pár dní před odjezdem jsem věděl, že pokud se teď nerozhodnu, tak už na tu samostatnou cestu nepůjdu. Nakonec to nebyly tři čtyři dny, řekl jsem Áji, že potřebuju aspoň jeden den. Našel jsem si takovou chatrč u pláže, kde skoro nikdo nebyl, pronajal jsem si ji na jeden den a věděl jsem, že mám asi 24 hodin na to, abych přišel na odpověď na mou otázku, jak to udělat, abych konečně zažil v životě klid.

Dostával jsem se do klidu

Protože do té doby jsem absolvoval desítky různých seminářů a osobních rozvojových technik a způsobů, jak být šťastný a jak v životě objevit všechno, tak jsem vzpomínal na všechny ty super techniky, které jsem potřeboval vměstnat do těch 24 hodin, abych si odpověděl na to, jak mít v životě konečně klid.

Začal jsem meditovat. Sedl jsem si na postel, první dvě hodiny jsem jenom seděl a čekal, co přijde. Měl jsem takové místo, kde jsem mezi domečky viděl na oceán a po pár hodinách, kdy jsem si plánoval, jak nepůjdu spát, jak budu meditovat celou noc, jak nebudu večeřet, budu jenom pít, aby ty věci přišly, tak po pár hodinách jsem se trošku zklidnil a měl jsem s sebou sešitek a začal jsem si do něj psát nějaké věci.

Pak mě napadlo, že mám jít k zrcadlu a podívat se na sebe do zrcadla. Tak jsem si sedl, podíval jsem se na takové malé zrcadlo, které tam bylo, koukal jsem se na sebe, v tu chvíli se začaly objevovat takové divné věci. Měl jsem pocit, že vidím ne sebe, ale úplně někoho jiného. V tu chvíli se stalo něco, co neumím vysvětlit, to jsou ty zázraky v našem životě, stalo se něco, co překliklo, a já jsem si něco uvědomil, vzal jsem si sešitek a začal jsem psát.

Klid nebo život

A další asi hodinu jsem jenom psal a psal a psal a to, co jsem si uvědomil v tu chvíli, bylo, že klid v mém životě znamená smrt. Že pokud chci klid ve svém životě, tak to znamená, že až budu v rakvi, budu tam ležet a budu mrtvej, tak budu mít nejspíš klid. Protože to, co jsem si napsal v mnoha formách do toho sešitku, je, že život není klid, to, co jsem od života chtěl, ten klid. Napsal jsem si tam, že život je neustálý pohyb, že život je neustálá změna, že ta energie kolem nás, která tady neustále vibruje, je ta změna, že příroda tam venku nemá žádné takové slovo jako klid. Když se podíváte na přírodu, na rostliny, všechno kolem, to všechno neustále roste, všechno se neustále vyvíjí, mění se to, byť zdánlivě to tak nevypadá, tak někde uvnitř je tam neustálá změna, neustálý růst. Tohle je moje nejklíčovější lekce do mého vlastního života. Tehdy večer jsem si uvědomil, že život není klid, že život je neustálá změna, že život je neustálý pohyb.

Život je pohyb

To neznamená, že se nemůžeme zastavit, že nemůžeme odpočívat nebo že nemáme odpočívat, ale že to, co opravdu vyjadřuje náš život, co nám dává naplnění do našeho života, dává mu smysl, je opravdu pohyb, je akčnost našeho života, je schopnost věci dělat, nad věcmi přemýšlet, věci stejně tak dělat jako nedělat. To znamená, pokud si sednete a chvíli nic neděláte, je to stejná kvalita, jako když vyrazíte a začnete například běhat maraton. Obě formy jsou nějaká forma pohybu. A tohle byla pro mě tenkrát obrovská změna.

Ještě jednu věc jsem si tenkrát odnesl z Bali, kromě básničky, o kterou se s vámi chci ještě podělit. Tenkrát jsem si uvědomil, že člověk může naprosto cokoliv a žádná hranice toho, co člověk dokáže, nebo nedokáže, neexistuje. Jedinou hranici si nastavíme v naší hlavě. Zároveň jsem si uvědomil, že byť můžu vyrazit a můžu udělat cokoliv ve světě, tak stejně tak kvalitní je neudělat vůbec nic. To znamená, že dělání se mi dalo do naprosté roviny s nicneděláním. A najednou to nebyl klid, těšení se na to, až konečně ty věci skončí a až konečně budu moci spočinout, najednou to byla volba, najednou to byla schopnost mít nad vlastním životem moc a mít schopnost rozhodnout se, zda do věcí půjdu, nebo nepůjdu.

A ta svoboda, ať se pro něco rozhodnete, nebo nerozhodnete, že nemůžete udělat chybu, že obě ty cesty jsou naprosto svobodné, že věci v životě dělat, nebo je nedělat, například rozhodnout se pro nějaký projekt, nebo se nerozhodnout pro nějaký projekt, nebo být s partnerem, nebo nebýt s partnerem, že to má v nějakém základu stejnou esenci, stejnou podstatu, že nemůžete vlastně v životě udělat chybu, tak tohle mě naplnilo obrovskou energií, kterou jsem do té chvíle nepotkal.

Ve chvíli, kdy jsem tohle zažil, už jsem neměl dál potřebu sedět na té posteli a koukat na oceán. V tu chvíli jsem se sbalil, měl jsem tam půjčený skútr a jel jsem někam po pláži a vím, že jsem tenkrát křičel na celé kolo, protože uvědomění, potkat se se životem, s jeho jakousi vnitřní kvalitou, s nějakou esencí, s tím životem, s tím pohybem pro mě možná byl nejvyšší spirituální zážitek.

Našel jsem ten klid

A tak od té doby vím, že život je pohyb, že ten klid, který jsem hledal, nemá žádný smysl, že si klid můžu dopřát, kdykoli chci, že budu relaxovat a odpočívat, a najednou pro mě naprosto změnil svůj význam.

Přeji vám, abyste zažili stejný pocit, že věci v životě můžete dělat, že je možné naprosto cokoliv, stejně jako věci dělat nemusíte a budete stejně dobří a není v tom žádný rozdíl.

Pokud tohle jednou zažijete, tak vám garantuji, že nebudete jen tak sedět na gauči, že věci jednoduše přirozeně začnete dělat, že vás to nenechá, že do věcí půjdete, budete tvořit, budete se hýbat, stejně jako ta příroda neustále roste.

Ještě se s vámi chci podělit o…, neřekl bych, že je to báseň, je to pár textů, které jsem si napsal a které si od té doby připomínám a už je to dva roky. Ten text, který jsem si napsal 20. 1. 2012, zní: „Vyber si svůj sen, jdi za ním každý den, mezitím buď vděčný za to, co už máš, ber věci, jak jsou, uč se z nich a važ, pak nezbývá než milovat, bavit se a radovat, prostě žít, každou změnu přijímat a přitom vždy teď a tady sám sebou být.“

Někdy si tuhle básničku připomenu několikrát denně, někdy na ni zapomenu třeba na pár týdnů, ale kdykoliv si na ni vzpomenu, tak se vrátím do té chvíle na Bali před dvěma lety a vzpomenu si na to, jaký potenciál v každém z nás je, jaké možnosti máme a jak tomuhle potenciálu často bráníme, pokud chceme, abychom v tom našem životě měli konečně klid.

Audio verze

Podcast na iTunes