Neomezujte se. Chtějte vše.

Znova a znova jsem se ztrácel v tom, jak naplňovat nejdivočejší touhy a přitom být vklidu.

Protože obě věci mi dávaly smysl. Mít a být vše na celém světě a u toho zažívat nekonečný klid a mír.

A co když přesně to chcete i vy? Neomezené možnosti, tvoření bez limitů, svobodu bez hranic, lásku bez podmínek.

Co když přesně to chce každý člověk a z nějakého důvodu to schoval za:Dřinu, lepší auto, více peněz, vyšší status, lepší sex, delší dovolenou, více lajků, více osvícení, více klidu.

A ještě to z bláznivých důvodů realizuje skrze:kritizování, stěžování, obviňování, opravování, nespokojenost, nejistotu a nedůvěru. A používá to vše hlavně sám na sebe.

Dovedete si představit, co by se stalo, kdybychom toto vše přeskočili a šli přímo?
Přímá cesta domů. K tomu, po čem nejvíce toužíme.

Ne pořád někam spěchat a honit se tam a jinde.Ale prostě pomalu a klidně jít domů.

Jinak řečeno: jediná cesta ven je dovnitř.

Protože když se otočíte a vydáte se dovnitř „domů“, tak potkáte blažený pocit a ten vás začne zajímat a tak jdete dál, a tam začnete potkávat zázraky.

A to vás přitáhne ještě více a tak jdete ještě dál. A najednou míjíte pomalost a kopu času na to, co je pro vás důležité.

A to se vám líbí, tak pokračujete a baví vás to, je tam najednou radost, hravost, lehkost.

A tak ještě jdete a najednou je tam taky více a více jednoduchosti. Najednou mizí problémy, najednou vám věci tolik nevadí a vy se dokonce potkáte s něčím extra zajímavým:

S MOŽNOSTI PROŽÍVAT VŠE. NEKONEČNÉ ANO VŠEMU.

Především svým pocitům. Svým myšlenkám. Najednou si je neberete osobně. Najednou si hodně věci neberete osobně.

Začnete vidět, že je to jedno. Že nejste oddělení, že jste vlastně spojení a napojení na vše. A v tom najdete hluboký mír, spočinutí, ale také nový zdroj tvořivosti a chuti do života. Dřívější hranice už nejsou, původní limity neplatí a vám se začne ukazovat nový svět.

A protože je to to nejlepší, co jste zatím prožili, tak dovnitř pokračujete a už tam zůstáváte skoro pořád. Proč odcházet. Když tam jste, tak to šlape, tak se to děje, tak vidíte zázraky, tak milujete, cítíte svobodu a vidíte nekonečné možnosti.

Když jste tam uvnitř a doma, jste vklidu, a přitom nekontrolujete skoro nic, protože si vše hlavně užíváte. Ono se to vše totiž děje samo.

Všimnete si s úžasem toho, že vy nemusíte vlastně nic. Že ten zázrak se děje bez vás. 13.8 miliard let se to děje a stvořilo to i vás.

A bude se to dít i bez vás. Najednou vám to dojde. To ne já, to ono. Ten život. A vy se uvolníte jako jste se nikdy neuvolnili, protože z vás najednou vše spadne, celá tíha světa, kterou jste nesli na svých bedrech.
Dál nemusíte. Není to o vás. Vy si to můžete jen užít a přispět tomu zázraku. To je váš dar. 

Máte život darem, abyste si ho mohli s údivem vychutnávat, děkovat za něj a koukat na tu krásu. Milovat to, co je, protože je to zázrak. A vy jste taky zázrak toho všeho.

A pokud ne a vidíte to jinak, tak asi jdete špatným směrem.

A ani to není špatně a jen si všimněte. V pořádku. Až bude čas vydáte se také domů, dovnitř. Kde leží vaše spása a ve skutečnosti vše, co teď hledáte tam, kde to není a nemůže být.

A to je úžasný paradox života.