Nemám čas.

Krásnou neděli z východních Čech.

Vzpomněl jsem si na prázdniny před dvěma lety. Byli jsme s celou rodinkou na krásném pobytu. Ráj na zemi. Dovolená jak má být, nic zdánlivě nechybělo. Až na to, že chybělo. Dobrý pocit.

Na pozadí mi pořád něco jelo a já nevěděl, co to je.

Takový jemný neklid na pozadí, šum, malinkatá nervozita, která mi neumožňovala užít si, co se právě dělo. Nešlo to. Nešlo mi užít si právě to, co bylo. Už jsem potřeboval být jinde. O kousek dále.

A pak jsem si všiml. Ty seš napřed Davide.
Urychluješ to, co je, aby přišlo už to potom, protože si myslíš, že:

NEMÁM ČAS.

Najednou jsem viděl to, co jelo celou dobu na pozadí. Nemám čas.

Co bylo velké je, že jsem si uvědomil, že mi to nejelo jen na té dovolené, ale po většinu mého života. NEMÁM ČAS.

V tu chvíli jsem uviděl ty úžasné důsledky, které způsobuje „opakující se myšlenka v životě“. Nemám čas. Tam v ráji, s blízkými lidmi. A přesto jsem tam s nimi nebyl. Byl jsem s tou myšlenkou nemám čas.

Viděl jsem, že Nemám čas = myšlenka.

Taková blbost, řeklo by se. A co když přesně takto máme podobných myšlenek více. A ony tam běží a my si to neuvědomujeme.

Tedy ano, prožíváme myšlenky a není nám dobře. Ale myslíme si, že to „není nám dobře“ je tak nějak normální a nebo že za to někdo nebo něco může.

A co když ne? Co když za to nemůže nic a nikdo. Co když takovou moc má naše myšlenka. Ta může zázračně za vše. I za to, že pořád spěchám a nevím proč. Neužiju si co je, protože chci být někde jinde a nemám čas.

A co když si všimneme. Té myšlenky. A nebudeme ji brát tak vážně?

Přestaneme ji věřit. Stane se zázrak. Uleví se nám. Najednou máme čas. Vše je stejné. Až na to, že my jsme vklidu. Máme dobrý pocit.

Myšlenka, že času je málo najednou není tak platná.
A já si mohl ten čas s rodinou fakt užít.

Jaké by to bylo ve vašem životě, kdyby jste si všimli, že nemusíte brát některé myšlenky vážně. Že se tam dokola myslí, ale nepřinášejí užitek a není vám s nimi dobře. Co by se stalo?

Měli byste najednou čas?
Mohli byste být s někým, koho milujete?
Dělat a tvořit, co milujete?
Něco nemožného by bylo o něco více možné?
Něco, co nepřipadá v úvahu, byste brali v úvahu?

Možná teď něco běží hlavou vám a ani nevíte, že to běží a že je to jen myšlenka. Žádná vážná věc.

Co byste rádi tvořili, kdyby tam v hlavě nebylo tolik myšlenek?
Např. proč to nejde a že je to blbé?

Zavolejme si a třeba se ukáže, že to není tak vážné, že to půjde vklidu.

Užívejte neděli.
David