Násilí je asi od slova na sílu. Dělat to na sílu. Dělat to tlakem, silou.
A obzvlášť tento rok mi přijde, že tlakem na sílu nelze tvořit vůbec nic.
Jakoby staré násilné způsoby prostě přestávaly fungovat.
Když to nejde lehce a přirozeně, narvu to tam na sílu.
Když to nekupují sami, nacpu jim to horem spodem.
Když mě děti neposlouchají, přišel čas je ztrestat.
Když nic necítím, tak více zatlačím.
Když to nestíhám v klidu, udělám to se stresem.
Když nevím, přinutím se vědět a rozhodnout.
Prostě když to nejde po dobrém, musí to jít po zlém.
Fakt?
Nevím.
Co z toho pak vzniká? Jak se u toho pak cítíme? Jak se cítí druzí?
Násilí je neschopnost dopřát si čas a prostor. A dopřát ho i druhým.
Dříve jsme spěchali, jen když nás fakt někdo honil a šlo nám o život.
Dnes spěcháme pořád. Ovšem už nás honí jen naše myšlenky.
To mám udělat, to musím, měl bych.
To má udělat, to musí, měl by.
Tlačíme na sebe. A tlačíme pak na druhé.
Nerespektujeme sebe.
Nerespektujeme druhé.
Je to tenký led.
Žijeme v tom celý život.
Moje generace víceméně ano.
Příliš tlačíme na pilu, aby…
A zapomínáme si užívat a dopřávat si čas a prostor na to, co se právě děje.
Ale možná právě tento rok 2021 můžeme část násilí zastavit.
Násilí, které pácháme sami na sobě, když po sebe chceme věci na sílu.
Násilí, které pácháme na druhých, když po nich chceme věci na sílu.
Dejme si čas, dejme si prostor.
Dejme druhým čas, dejme jim prostor.
Naslouchejme si, sami sobě.
Naslouchejme druhým.
Možná se něco dozvíme.
Možná zjistíme, že násilím to dál nepůjde.
Užívejte neděli.
David
PS:
Mám ve svých poznámkách pár dalších textů pro muže. Občas jsme právě my muži mistry násilí. Pokud by vás zajímaly, napište mi s předmětem MUŽ a já vám je pošlu.
JEĎTE SE MNOU NA VLNĚ